Sny o vránách
Stojím v ulici kousek od domu, kde žiji. Je tma a nikdo zde není. Jsem tu úplně sama. Nikde nikdo. Cítím úzkost a strach, jako by se mělo něco stát. Rozhlížím se kolem sebe.
Je hrobové ticho, slyším pouze tlukot vlastního srdce. Cítím chlad na kůži, mám na sobě jen noční košili.
A najednou uslyším krákání vran, tak ohlušující křik, až mi to trhá uši, hned na to je ulice plná vran.
Mám z toho špatný pocit, chci utéct, ale jsem ochromená strachem.
Když se rozletí ke mě, probudím se.
